Nemůžu uvěřit, že cestovatelský článek o Bruselu píšu teprve teď. Po návratu jsem se rovnou vrhla na psaní diplomky, moc dobře si na to vzpomínám. Pak jsem fotky nějak nechala uležet, i když jsem se k nim moc ráda vracela, ale stále je ne a ne upravit. A před Velikonoci, když jsem si nad článek konečně chtěla sednout, přišla série teroristických útoků právě v Bruselu a článek jsem dala k ledu na neurčito.
Každopádně fotky vytahuji na světlo světa, Brusel si to zaslouží. Musím říct, že už koncem února, kdy jsme tam byly s Leontýnou, nervozita a hrozba teroristického útoku byla znát. Možná nebylo nejmoudřejší tam jet, letenky jsme ale měly už od podzimu a chuť vycestovat velkou, tak jsme zkrátka jely. Týna si sbalila antistresové omalovánky do letadla, které ji jako vždy akorát více vystresovaly a letělo se. O našem nejlepším bytě jsem psala už tady. Pokud se tam někdy vrátím, chci bydlet znova přesně v tomhle domě.
Úplně první věc, kterou doporučuji udělat, než si sbalíte kufr, je sehnat si USE-IT mapu Bruselu. To bude váš nejlepší parťák na cesty. K tomu si doporučuji stáhnout ještě nějakou offline mapu, protože nevím, jak to Belgičané udělali, ale některé věci v USE-IT mapě leží trochu jinde, než je skutečnost. A to jsme si opravdu ověřily několikrát, takže na tipy je mapa skvělá, na orientaci však zvolte nějakou jinou.
JÍDLO
Připravte si pořádně plné prasátko, než do Bruselu pojedete. Je tam draho, o tom žádná. Přestože espresso stojí jako v Bratislavě, tak za snídani pro dvě nebyl problém nechat v kavárně přes 35 eur. Na druhou stranu jsme se většinou nasnídaly tolik, že jsme vynechaly oběd a přeskočily rovnou na podvečerní hranolky a jako dezert si daly belgickou vafli.
Do Parlor coffee jsme zavítaly hned první ráno, kdy nám došlo, že snídaně bude tvořit náš největší výdaj. Tu nejlepší snídani jsme měly v Hinterland poslední den v Bruselu – vejce do skla s uzeným lososem a skvělý flat white.
Nejlepší hranolky jsou u Maison Antoine, což vám potvrdí i v USE-IT. Možná vám budou chutnat tak moc proto, že ve frontě na ně si počkáte minimálně 20 minut. Levnou čínu z Chaochow city, za jídlo dáte okolo 6 eur a opět doporučuje i USE-IT. Dejte si kávu z PIM coffee. Nebude ta nejlepší, kterou jste kdy pili, ale majitel má nejroztomilejší dodávku, kávu prodává přímo na ulici a úsměv k tomu zdarma. Když jsem si ho začala fotit a podíval se nás s Leontýnou, jak tam obě stojíme s klobouky na hlavě, tak se smíchem řekl, že by si měl vyfotit spíše on nás. Na vafle si zajděte do MOKAFE, lepší údajně neseženete. V Kitchenette bistru si můžete dát opravdu cokoliv. Retro na vás dýchne už u vstupu a interiér tam je tak roztomilý, že vám bude vlastně úplně jedno, co jíte. Kitchenette jsme objevily úplnou náhodou a přesně takové objevy patří k těm nejlepším!
Co je ale na Bruselu vůbec nejlepší? Že se tam neřeší, že si do hospody přinesete hranolky z venkovního stánku a to nejen na zahrádku, ale i do podniku uvnitř. Naopak vás k tomu sami nabádají. Hranolky z venku, pivo od nich .. Není divu, za pivo zaplatíte od 4 eur výše, takže majitelé zkrátka nepřijdou.
DOPRAVA
Nenašly jsme levnější cestu než koupi 24hodinové jízdenky za 7 eur. Na druhou stranu platí úplně na vše od tramvají až po metro. Tramvaje v Bruselu jezdí i pod zemí, že občas nechápete, jestli jste v tramvaji nebo už v metru, fakt zvláštní.
CO VIDĚT
Bleší trh na Place du jeu de Balle – my jsme sem bohužel dorazily hodinu před zavíračkou a zrovna se spustil prudký liják, takže prodejci začali stánky sklízet dříve. Smutně jsme přihlížely z průjezdu, ve kterém jsme se schovávaly před deštěm. Blešák vypadal opravdu nadějně! Když budete blešák hledat tak jedině s hlavou v oblacích. Ve čtvrti okolo se nachází spousta komiksových fasád.
Muzeum s dinosaury na Rue Vautier 29, pro mě to mělo "just wow" efekt pravděpodobně jen proto, že u nás nic podobného nemáme. Vyzbrojte se pevnými nervy, dětí je tam více než dinosaurů! Oproti tomu Muzeum komiksů nás více než zklamalo, kdyby tam nebyla velká část věnovaná Šmoulům a free wifi, tak bychom se tam snad ani neohřály...
Parking 58 – je přesně jedna z těch věcí, která v USE-IT není zaznačena úplně moudře. Bloudily jsme asi hodinu, než jsme našly správnou budovu, ale vyplatilo se. Na střeše Parking 58, která je volně přístupná, se vám otevře výhled na celý Brusel, který je opravdu lepší než z dalekého Atomia, kde ještě musíte platit za vstup (ale i tak bylo Atomium boží, ne že ne!). Parking 58 měli bourat už v roce 2015, ale v době našeho pobytu tam stále byl a informaci o bourání, jsme nikde neviděly.. Pro mě jedno z nej míst v Bruselu.
Magritte Musem na Place Royale. Tři patra plné jeho tvorby a života, to stojí za to!
Nejoblíbenější kousek v šatníku? Já mám jasno. Svetr níže - konkrétně ten tmavě šedý. A proto jsem pro jistotu naklonovala a mám ho rovnou ve čtyřech variantách. Nebojte se mít od jednoho kusu oblečení více variant, pokud víte, že ho vynosíte. Pro mě je to nejuniverzálnější kousek, jaký v šatníku mám.
Ten tmavě šedý byl první, který mám už třetím rokem (koupen v posledních slevách na konci zimy za 300 Kč). Hořčicový jsem si pak o dva roky později samou radostí koupila za plnou cenu, protože jsem už věděla, že se mi to vyplatí. Tahala jsem je celou zimu, k šatům, sukním, k džínám, při kocovině, na chatu, na výlety. Díky podílu vlny zahřejí, nežmolkují (jen v oblasti kabelky, ale který svetr ne, že). Hořčicový mám nejraději s vínovou. Před dvěma týdny u nás měl Lindex absolutní výprodej a když jsem tam svetry spatřila, tak krémový byl sázka na jistotu. Rovnou jsem dva koupila a poslala taky Oksaně. A bleděmodrý? Nejnovější úlovek ze včerejšího sekáče od kamarádky za 120 Kč. Cost per wear těchto čtyř svetrů je jistojistě 0,0nic. Nosím je minimálně dvakrát týdně. Nejnovější bleděmodrý a krémový jsou skvělou jarní variantou, která směle nahradí trenčkot, když je ráno ještě chladno nebo když si chcete užít západ slunce u řeky..
Máte v šatníku taky nějakou věc v několika barvách?

Lindex
Posledních pár měsíců se u mě neslo v duchu takový změn, stresu, ale i nových plánů, projektů, že jsem blog odsunula do pozadí. Řeknu vám, že blogování je podobné droze. Když jsem teď na blog na pár týdnů přestala myslet, vnímala jsem, jak se postupně s přibývajícím časem, vytrácely výčitky a pocity, že bych něco měla nafotit.
Za poslední měsíce jsem si uvědomila, že nechci dělat něco, protože bych měla. Ve všem se snažím hledat něco, proč to dělat chci. Změnila jsem práci a netuším, co to přinese ani jak to dopadne, ale zatím mi to přináší jen dobré věci. A ta spokojenost sama se sebou jde ruku v ruce s pocitem, že všechno jde, když se chce. Taky tomu přidává jaro, protože na jaře se zdá, že je jednodušší něco změnit. Nemáte ten pocit? Zkuste si to sami nebo na to jen intenzivně myslete a ono si ta vaše vysněná věc k vám cestu najde sama. Mně se to podařilo.
džíny Zara, svetr, křivák H&M, boty Baťa, batoh Matt and Natt
Šperky od Adély Pečlové jsem obdivovala už nějaký ten pátek. Stačilo spojení Adély, PechaKucha Night Ostrava a předvánočního období a mě nenapadlo nic jiného, než že si od ní jeden náhrdelník nechám vyrobit, když už jsem ji k nám pozvala jako prezentující. Byl to vánoční dárek ode mě pro mě a je to můj nejoblíbenější kousek ve šperkovnici. Pochval se mu dostává ze všech stran a mně už po pár společných týdnech s touhle nádherou bylo jasné, že to do budoucna nezůstane jen u tohohle kousku. Adéla navíc vytvořila novou kolekci s bambusovým zapínáním a rozšířila portfolio barev. Takže to výhledově vidím na náhrdelník s většími korálky úplně ke krku nebo náramek, pravděpodobně ve výraznější barvě. Poprvé se mi taky stalo, že jsem si koupila šaty podle šperku, tyhle temně basic zelené z H&M mi přišly ideální. Jen kdyby mi slušely tolik jako Rózi z Mintyfinty!
náhrdelník Adéla Pečlová, šaty, kabát H&M (šaty nové, kabát starý)

V Bruselu se nám podařilo najít tak skvělé ubytování, že to nešlo jinak, než ho nafotit sem na blog a dám vám na něj tip. Poprvé za naše cesty jsme s Týnou volily jen samostatný pokoj a ne celý byt. Důvodem bylo to, že Brusel je dražší než města, kde jsme za poslední půlrok byly a tak jsme si řekly, že nebude špatné ušetřit aspoň na ubytku. Naše překvapení, když jsme zjistily, že se sice jedná o samostatný pokoj, ale ve čtyřpatrovém! domě jako z anglického předměstí, kde budeme mít absolutní soukromí, stálo vážně za to. Když jsme stály v jednu ráno na schodech domu a otevřel nám sympatický Xavier (majitel), který nám vynesl kufry až nahoru, bylo nám jasné, že jsme trefily do černého.
I když se jednalo jen o pokoj, byl dostatečně prostorný, na chodbě jsme měly kávovar na ranní kafe i konvici na čaj, koupelna byla velká asi jako můj pokoj doma a za celý pobyt jsme v obrovském domě nikoho nepotkaly, jen v noci a ráno občas slyšely, že tam vážně bydlí i někdo jiný než my. Takže pokud pojedete do Bruselu (na který vás snad nalákám v jednom z příštích článků s tipy), tak vězte, že tenhle dům bude to pravé. Pokud se navíc registrujete přes tenhle odkaz, získáte slevu na první ubytko přes airbnb 496 Kč!
PLANNING
17 Feb 2016 9:38 AM (9 years ago)
V sobotu letím na pár dnů do Bruselu. Na dlouhou dobu poslední výlet za hranice, který má reálné obrysy. V hlavě jich mám spoustu dalších, domlouvám se s kamarády, ale jisté není nic a to nemám ráda. Taky rádi plánujete? Já ano, ale stávající situace před státnicemi, kdy mě čeká možná více než jedna životní změna, mě limitují. V hlavě budu plánovat pořád a odložím jen realizaci, to bude nejlepší.
Taky jsem se za poslední půl rok přesvědčila, že když mám pocit, že toho mám hodně, vždycky k tomu přibude ještě něco dalšího a i když mi pocit, že to nezvládnu, prorůstá celým tělem, v závěru to dopadne dobře, nebo alespoň tak, jak mělo. Ten pocit, který jsem dříve nemívala – že se můžu spolehnout sama na sebe, je k nezaplacení.
P. S. Pokud je na cesty lepší parťák než Ladislav, tak je to už jedině tenhle batoh od Playbag (za to, že Ladislava zmiňuji v jedné větě spolu s něčím materiálním, by mě zabil).
P. S. S. Mrkněte na tohle video k Sv. Valentýnu, poprvé jsem se ocitla v roli kostymérky, pokud už se nebudete smát kostýmům, tak tomu videu určitě.

batoh Playbag, kabát secondhand, šála, čepice, džíny H&M
Předávání Oscarů je za rohem a je načase zmínit, co jsem z Oscarových snímků zatím zhlédla já a nejen to. Po dlouhé, dlouhé pauze vám přináším filmová doporučení (knižní budou následovat, protože poslední dobou večer mnohem více čtu, než koukám na filmy).
Předně bych ráda zmínila jeden omyl, který jsem kdysi udělala a to bylo, když jsem Pirátům na vlnách dala *** na csfd. To byla chyba, to vám povím. Ti, co Piráty viděli, to určitě ví a už tehdy si klepali na čelo, když jsem se na blogu doporučovala už v roce !2010! tady. Možná na ten odkaz vlastně raději neklikejte :) Každopádně Piráti jsou geniální, show od začátku do konce, podloženo pravdivým příběhem, to chcete.
A teď už k těm Oscarovým peckám. Viděla jsem Šíleného Maxe, Revenant nebo Osm hrozných. Tedy asi tři největší pecky zlatého plátna, které se v nominacích objevily.
Nejvíce doporučuji a zároveň nejvíce se mi líbil Revenant. Ač je to dvouapůlhodinový snímek, který se mnohým zdá rozvleklý, já se nenudila ani na minutu. Po Birdmanovi si u mě Iñárritu spravil reputaci a Leo, ten si spravovat nic nemusel, ten si reputaci akorát zase vylepšil..
Osm hrozných se u mě objevuje na druhé příčce. Za pozornost stojí kamera a formát, na který se naposledy točilo v roce 1966 a Tarantino ho znovu přivedl na světlo světa. Soundtrack taky skvělý. Nemůžu porovnat s předchozím snímkem, Nespoutaný Django, který měl taky westernovou tématiku, protože jsem ho jako jeden z mála od Tarantina neviděla. Každopádně na to, že od dětství nemám ráda westerny, jsem z Tarantinova pojetí nadšená.
Na Šíleného Maxe mám pravděpodobně málo testosteronu. Tady můžu ocenit akorát filmové efekty, které udělaly dojem i na mě. Dokonce tak velký, že vám doporučuji ten film opravdu vidět.
A co byste doporučili vy mně ?

Občas vám to prostě nevyjde. Nevyjde vám obléct si to, co jste zrovna chtěli a tak během pár minut popadnete to, co už jste na sobě prostě jen dlouho neměli. Nevyjde vám návštěva ostravské klubové noci, protože jste nemocní (a taky staří, protože pár let zpátky by rozum ustoupil stranou a já bych včera večer poslouchala sovy, co houkají z lesa nedbaje toho, co bude ráno následovat). Nevyjde vám předsevzetí, že když už jste doma, budete aspoň psát diplomku, ale raději ho transformujete do rozhodnutí, že když už jste doma, vyspíte se, protože spánek léčí.
O to raději si v takové dny připomínám to, co mi už vyšlo, nebo brzy vyjde. Tady tenhle článek od kouzelné Anit o poslední PechaKucha Night si čtu pokaždé, když mi věci přestanou dávat smysl, protože pak mám pocit, že aspoň něco z toho, co dělám ten smysl má. A tenhle rozhovor si pusťte k tomuto článku, protože je přesně o místě, kde jsem v Ostravě fotila – o Jubilejní kolonii.
P.S. A pak mi do komentářů napište, na kolik z těch doporučených odkazů jste vážně klikli?
triko COS (secondhand), džíny secondhand, kabát Uniqlo, šála, kabelka asos
Když jsme si s Ladislavem vybírali destinaci pro zimní dovolenou, ve hře byly Atény, Gdaňsk, diskutovali jsme i o Tatrách (ani jeden nelyžujeme), Ukrajině, Londýnu. Vcelku rozmanitý výčet, ale mě to stále nejvíce táhlo do Gdaňsku a ten nakonec také vyhrál. Možná to bylo kulturní blízkostí země a teoreticky i tou geografickou (z Ostravy jsme se tam dostali vcelku pohodlně vlakem a cesta trvala sedm hodin). Nemohli jsme si přát lepší počasí než jaké jsme teď koncem ledna měli. Bála jsem se, že tam bude chladněji než u nás, ale nebylo, jen u moře hrozně foukalo, ale co zvládnu já, zvládne každý jiný milovník tepla.


Gdaňsk je v zimě klidnějším městem, které není narvané turisty a plyne si poklidným životem. Hodně muzeí je v zimě zavřených, nebo mají otevřeno třeba jen do tří, takže doporučuji všechno dopředu zjistit, ať nejste zklamaní jako my. Večery jsou tady protkané zajímavou směsí romantiky (u řeky) a lehkou formou úzkosti, kterou ve vás vyvolávají liduprázdné boční uličky. Čtyři dny, které jsme tady strávili my, jsou na město tak akorát. Centrum opravdu projdete za den, ale je tak kouzelné, že jsme si ho procházeli každý večer zas a znova cestou domů (nejhezčí cesta je kolem starého přístavu a pak ulice Mariacka).
Výlety do okolí
Původně jsme chtěli absolvovat výlet na poloostrov Hel, další do Gdynie a Sopotu (Gdynia, Sopot a Gdaňsk tvoří tzv. Trojmiasto). Nakonec se nám Gdynia ani Sopot nezdály v zimě dostatečně zajímavými, a tak jsme si udělali výlet jen na Hel. V létě se tam dá dostat lodí z Gdynie, my jsme však do Gdynie jeli SKM (nadzemka, která spojuje Trojmiasto) a pak přesedli na vlak přímo na Hel. Na Helu musí být v létě krásně, v zimě byl vylidněný, jak jsme předpokládali. Tvoří ho jediná velká ulice hned u pláže, která je lemovaná hospodami, které v zimě soupeří o těch pár turistů, kteří sem zavítají. Tahákem v zimě může být Fokarium (nevím, jaký je český ekvivalent pro místo, kde chovají tuleně?), které doporučuji navštívit v době krmení, jinak toho opravdu moc neuvidíte (v zimě by mělo probíhat v 11 a 14 hodin). Pak se projděte nedalekým lesem, který je plný bývalých vojenských objektů, kolem kterých vedou stezky různé délky (nejkratší má čtyři kilometry). Taky se tak dostanete na nejjižnější část poloostrova, kde se vám otevře výhled na opravdu krásné pláže lemované borovicovými lesy.





Galerie, muzea
Celoročně otevřené Evropské centrum solidarity (ECS) si naplánujte na nějaký den, kdy bude třeba pršet. Je to opravdu rozlehlá výstava, kde zvládnete chodit celé hodiny. Výstava je rozdělena do sedmi sekcí. Bohužel jsme se shodli, že nejvydařenější byla hned první sekce a pak to začalo postupně pokulhávat. Byli jsme přehlcení informacemi, kdy občas bylo těžké uvědomit si všechny souvislosti a pro mě také nebylo nejjednodušší číst a poslouchat všechen výklad jen v angličtině. ECS je hned za vstupem do areálu přístavu, kam se zajděte také mrknout.
Gdaňsk Mural Gallery v Zaspě, kterou odstartovala první malba Kolosea v roce 1997, si také nenechejte ujít. Procházka stojí za to, byť je to "jen" sídliště, jeho šeď ale rozbíjejí opravdu skvělé murály a mě moc bavilo chodit okolo a čekat, kde na mě zase nějaký vykoukne.
Kavárny, restaurace, bary
S kavárenskou kulturou to v Gdaňsku není vůbec tak daleko, jako u nás. Na severu zkrátka kafe pijí málo, hipsterské kavárny byste spočetli na prstech jedné ruky, přesto jsme pár milých podniků s dobrou kávou našli.
Jedním z nich bylo Fukafe, které je zároveň veganskou kavárnou a na výběr mají hlavně všechny druhy filtrované kávy. Dáte si tady i něco malého na jídlo, mají velký výběr domácích koláčů a jednu polévku denně (my měli rajčatový krém a byl výborný).
Na ulici Mariacka v samém centru města (a o jednu ulici níž než jsme bydleli my) je krásný espresso bar Drukarnia, kde si s vaší kávou vyhrají. My jsme sem chtěli jít i na snídani, což nebyl správný krok, mají jen jeden druh, který nás nezaujal, ale flat white, který jsme si tady dali, byl dobrý.
Příjemným překvapením bylo bistro Pyra bar, které jsme objevili hned první den, ale další tři dny nám trvalo chytit v něm volný stůl. Přesto na jídlo nečekáte nějak zvlášť dlouho, lidé se tady opravdu rychle střídají a za pár korun dostanete výborné jídlo, jehož základem jsou, jak jinak než brambory.
Z barů v první řadě musím doporučit No to cyk. Nevím, jestli jsme ho víc milovali pro jeho polohu hned naproti našemu bytu nebo atmosféru, ale jeho návštěvu určitě nevynechejte. Je plný místních, polského piva a vodky, dáte si tady i pár typických jídel a bude se vám jen těžko odcházet.
Druhý sympatický bar je Jozef K (ve stejné ulici jako No to cyk). Interiér je opravdu útulný, dělaný s velkým citem, protože je plný blešákových drobností a starožitností, ale udělaný přesně s tou dávkou citu, která je potřeba k tomu, aby celkový dojem působil vkusně a ne přeplácaně.
P.S. Ve všech barech, většině kaváren a bistrech (výjimku tvoří restaurace) se objednává na baru. Trochu nám trvalo, než nám to došlo a zpočátku jsme si mysleli, že nás obsluha má jenom na háku. Co je na Polsku také fajn (pro mě), že všechny bary, kavárny a restaurace jsou nekuřácké. Ono to až takový problém pro kuřáky stejně nebude, protože většinou budete rádi, když se z těch skvělých barů vymotáte střízliví.. :) Další skvělou věcí je, že téměř všude zaplatíte kartou. Od nákupu jízdenek na SKM nebo tramvaj, přes nákup potravin, dokonce městskou tržnici, přes kavárny, restaurace a muzea. Hotovost si s sebou vezměte jen večer do baru.
FREE TIME
3 Jan 2016 10:11 AM (9 years ago)
Jak jste si užili volno o svátcích? Řekněte mi, prosím, že jste nic nedělali! Já totiž ne. Každoročně mám sáhodlouhé seznamy úkolů, které chci ve volnu stihnout a je jedno, zda to jsou Vánoce nebo Velikonoce, letní prázdniny. Položky jako uklidit skříň, natřít stůl, přesadit květiny. Věci měsíce odkládané, které se ale co si budeme povídat, neposerou, když je necháte ladem ležet měsíce další. Letos jsem po letech nedělala vůbec nic z toho, co jsem musela. Nic. Koukala jsem na pořady v televizi, které mě pramálo zajímaly, četla jen občas, na blog nesáhla týdny, ale jen přemýšlela a odpočívala, hodně spala a hodně jedla. Občas bohužel i hodně pila. A jsem za to ráda. Budu tu nabytou energii čerpat v dalších týdnech, kdy budu dělat zase všechno to co musím a mnohem méně toho, co bych chtěla. A moje jediné předsevzetí ? To, abych co nejdříve mohla říct, že dělám to co chci a ne to, co musím.

svetr Lindex, košile Mango, džíny Topshop, kabát secondhand
NEW WATCH
8 Dec 2015 10:03 AM (9 years ago)
Kolikery máte hodinky? Já jsem zjistila, že jsem během pár let nasbírala desatery, ale vážně nosím dvoje. Zlaté Casio, které jsou věčné a tyhle od Axcent. Protože mě u hodinek většinou baví minimalismus (vlastně u všech doplňků) a jsem v těchto věcech s přibývajícím věkem vlastně dost praktická, nové hodinky jsem si vybírala podle toho, jaké ještě nemám a jakou barvu nejvíce unosím. Zvítězily ty, které vidíte níže, možná i proto, že jsou z ostravského Chronosu (poštovné zdarma!), kde mi máma koupila mé první hodinky v sedmi letech...
kabát Reserved, džíny, svetr H&M, čepice Lindex, hodinky Axcent

Pokud vás zase trochu zajímá, co dělám ve volném čase (kterého mám asi 0,01 dne), tak je to v posledních měsících vedle PechaKucha taky Meat Design v Ostravě. Půjde o první prodejní přehlídku designu a začínáme už za pět dní, tedy 20. listopadu. Meat Design potrvá od pátku do neděle.
Program tady nebudu kopírovat, už proto že si ho můžete přečíst na našem webu, stejně tak dobře jako na události na facebooku. Co bych však ráda vypíchla, jsou věci na které se nejvíce těším já.
Jsem nadšená z toho, že se Meat Design bude konat v prostorách Starých koupelen na Dole Hlubina (Důl Hlubina se stal i Stavbou roku). Z programu si nenechte ujít přednášky, nejvíce se těším na SOFFA MAG, Dechem studio a DEVOTO. Doufám, že se zvládnu mihnout alespoň na jednom z workshopů, třeba na Origamice a koupím si Meat poster. Na Meat posters se podíleli významní ostravští umělci, kdy každý z nich vytvořil plakát na volné téma, omezeni byli pouze formátem. Všechny plakáty budou k zakoupení přímo na akci a v pátek se bude konat jejich vernisáž.
Z vystavujících, kterých bude více než čtyřicet, se osobně nejvíce těším na Zahradu na niti, Milana Pekaře a Respiro.
Zahrada na niti
Studio Dechem
Soffa Mag
Vstupenky si můžete koupit přes server goout.cz nebo v některých spřátelených ostravských kavárnách. Aktuální cena třídenní vstupenky je 200 Kč a k dostání budou i na místě.
Místo konání – Staré koupelny
Když se přijdete podívat, načerpat inspiraci pro své bydlení, nebo rovnou nakoupit vánoční dárky (nebo si nadiktovat, co byste si přáli vy), nezapomeňte mě přijít pozdravit!
PODZIMNÍ POLÉVKY
25 Oct 2015 9:42 AM (9 years ago)
Jak s oblibou říkám poslední dobou – umím vařit polévky, péct dezerty a ty nejlepší saláty, ale neumím nic mezi tím. Ze všeho nejraději mám polévky krémové; dýňová, z červené řepy, hrášková, celerová a mrkvová. Jsou nejlepší na prohřátí, na podzimní večeři, nebo lehký oběd. A dneska vám přináším recept na ty moje dvě nejmilejší. Co mě na krémových polévkách nejvíce baví, je to, že ji prakticky nemůžete zkazit (když se to za pár let nepovedlo mě, věřte, že to nezvládnete pokazit ani vy). Do většiny z nich se přidává smetana, já podle toho jak mám chuť, přidávám smetanu rostlinnou (ovesnou, sójovou, rýžovou) a nebo kokosové mléko a polévka je vždy skvělá, někdy přidám k zelenině, která tvoří daný základ, 1-2 brambory a polévka je pak ještě hustší. Tak pojďme na to!
POLÉVKA Z ČERVENÉ ŘEPY
Ingredience:
- 1 cibule
- 2-3 stroužky česneku
- +- 600 g červené řepy
- olivový olej
- chilli
- sůl, pepř
- zakysaná smetana
Cibuli a česnek orestujete na olivovém oleji, přidáte nakrájenou řepu, po chvíli zalijete vodou (okolo 1 litru). Místo vody můžete použít i vývar, jak zeleninový, tak masový, záleží, jak se vám chce a kolik máte času. Já se snažím vývar dávat do každé krémové polévky, chutnají mi pak mnohem více. Vaříte dokud nezměkne řepa a pak jen dochutíte kořením, odstavíte z plotny a rozmixujete dohladka. Zakysaná smetana se přidává až při servírování. Pro vegany stačí vynechat nebo nahradit rostlinnou smetanou.
MRKVOVÝ KRÉM S KOKOSOVÝM MLÉKEM
- 100 g másla
- 200 g cibule
- +- 500 g mrkve
- kousek zázvoru
- vývar (jedno jaký)
- kokosové mléko
Na másle orestujete cibuli, přidáte mrkev a zázvor, chvíli opékáte, přelijete vývarem a vaříte doměkka. Po uvaření přidáte kokosové mléko a necháte projít varem, poté rozmixujete a dochutíte solí a pepřem.
Ingrediencí se vůbec nebojte, já většinou všechno dělám od oka a vždycky je to dobrota!
PENCIL SKIRTS
22 Oct 2015 5:06 AM (9 years ago)
Pokud stejně jako já, občas nevíte, jak vybruslit z podzimního splínu, tak v tomhle mém článku najdete pár tipů, které jsem sepsala pro Aukro blog. Sukni na fotkách jsem si dovezla z ještě prosluněné Barcelony, kde mi přišlo zvláštní kupovat si teplejší oblečení. Nakonec jsem po ní sáhla hned druhý den po příletu.. Žádný kus oděvu nemám v tolika variantách, jako právě pouzdrové sukně, tak už budu pravděpodobně poprvé v životě schopná říct, co je můj nejoblíbenější kus oblečení. Stejně tak ručně vyráběný náhrdelník, je z obchodu la-a, který jsem v článku o Barceloně doporučovala.
sukně Zara, kabát Reserved, triko, čepice Lindex

Mám pocit, že jsme si nemohly s kamarádkou zvolit lepší město na závěr léta než byla Barcelona. Běhaly jsme jen v šatech, bylo tam nejlepších 22°C - 27°C, při kterých se Španělé zahalovali do péřovek a my jsme mohly odhodit vrstvy, které jsme na sebe začaly nabalovat u nás v Česku.
UMĚNÍ
Před cestou jsme neměly tolik času na přípravu programu, kolik bychom si přály (zase ta PechaKucha), tak jsme jen narychlo sepsaly všechny tipy od Minty Finty, Sandry a Adély, protože kdo zná Barcelonu lépe než ona. Program na další den jsme si pak určily vždy večer, který tomu předcházel. Za největší vychytávku považuji articketbcn, se kterým oběháte ta nejlepší muzea a galerie za 30 eur a na místě se už o nic moc nemusíte starat. Snad jen o to, aby neměli zrovna zavřeno, jako jsme se napálily my dvě v Fundació Joan Miró, galerie, která má za mě osobně nejvíce bodů už proto, že je sama o sobě architektonickým skvostem. Articket má navíc platnost jednoho roku, takže pokud nestihnete jako my oběhat všech šest muzeí, která jsou v ceně, máte motivaci se do Barcelony vrátit. A věřím, že to nebude jen platností articket..
Fundació Joan Miró
MACBA
OKOLÍ BARCELONY
Samotný odstavec si zaslouží náš výlet na Montserrat, klášter v horách, zhruba 40 km od samotné Barcelony. Naplánujte si to jako celodenní výlet, stojí to za to. Ani celá Barcelona mě neuchvátila tak jako samotný Montserrat. Z Barcelony se tam krásně dostanete vlakem z náměstí Espanya, vlak zastaví přímo u stanice lanovky, která vás vyveze až ke klášteru za nějakých 6 eur a vy se mezitím můžete kochat španělskými panoramaty. Co ale bezpodmínečně nesmíte vynechat je výstup na nejvyšší vrchol - Sant Jeroni (1 236 m. n. m.), stoupáte částečně po schodech, nebo se škrábete do kopce, obdivujete vápencové hory všude okolo vás a je vám prostě krásně. Za jasného počasí prý dohlédnete až 60 km daleko. Nám se přes hory líně valila mlha a vlastně to vůbec nevadilo. Je to jeden z nejhezčích zážitků, které si spojuji s celým Španělskem.
NEBE V HUBĚ
Co se týče jídla a kaváren ... Neodpustily jsme si návštěvu La Vietnamita, protože nás už obě pár dnů zmáhala touha po pho bo. La Vietnamita neurazí, ale ani nenadchne. Je sympatická interiérem a přístupem lidí, kteří v ní pracují, ale mnohem lepší vietnamskou kuchyni jsme ochutnaly v Bun Bo Vietnam. Proslulé churros jsme jedly snad dvakrát denně (je mi jasné, čemu mohu přičítat příbytek na váze dvě kila..). Nejlepší jsme ochutnaly v Xurreria Banys Nous, která si vysloužila i své místo v cestovních průvodcích, tak na tom asi něco bude. Nedaleko je Be Chocolat, kde jsme si nakoupily pralinky s sebou a jestli je něco "nebe v hubě", pak jsou to právě ony. Nebo možná bych neměla zapomenout na Chök, kde jsem si poprvé dala cronut a od návratu z Barcelony se mi o nich zdá každou druhou noc. Sem vážně musíte, nedělám si legraci.
KDE NEUDĚLAT RADOST VAŠÍ PENĚŽENCE
Nejmilejší designové obchůdky byly na ulici Torrent de l´olla, kde je jak la-a, tak wild we. První je zaměřený spíše na bytové doplňky, ale narazíte tam i na ručně vyráběné šperky a druhý je směsicí autorské módy a vychytaných designových doplňků. Nemůžu se rozhodnout, který z nich se mi líbil více, na instagramu jsem do nebes vychválila oba (tady a tady).
la-a
Přestože nefandím zábavním parkům, atmosféra Tibidabo parku, který se tyčí nad Barcelonou spolu s gotickým kostelem Sagrad Cor mě odrovnala. Tibibus jezdí přímo k parku z náměstí Plaça de Catalunya.
Na Plaça de les Glòries Catalanes se koná bleší trh, netuším jak často, nepodařilo se nám dohledat žádný web. Každopádně jsme měly štěstí, že když jsme tam vyrazily, zrovna se konal (to bylo v sobotu a Sandra potvrzuje, že trh funguje i ve středu). Jsem pravděpodobně dost rozmazlená naším ostravským blešákem, protože tady jsem si nic nevybrala. Ale vedle blešáku byl i pidi trh s jídlem, kde jsme si koupily první churros a kyblík s olivami, které jsme pak jedly celý den, takže vlastně spokojenost.
NEJHEZČÍ KOLA
Jeden den jsme měly půjčená i kola a Color Bikes na c/Tallers 1 můžeme doporučit. Sympatický koncept, kdy si kolo vyberete podle vašeho stylu, barvy a krásná jsou prostě všechny. Tak se stalo, že jsem si zcela povrchně dovolila sladit kolo s barvou šatů .. :)
DOJMY
Na závěr musím přiznat, že na první pohled mě Barcelona dost vyděsila. Všichni jsou hrozně hluční, drzí, není tam čisto jako u nás, byty jsou menší a ceny vyšší. Nutno říct, že i přesto, že jsem říznutá jihem (poloviční Řekyně), jsem si musela na atmosféru Španělska chvíli zvyknout. Aklimatizace však přišla během prvních dvou dní a Španělé nás překvapili svou vstřícností, ochotou mluvit anglicky, nebo se s vámi dorozumět i jakkoliv jinak a já jsem tam určitě nebyla naposledy.
BBB
4 Oct 2015 11:28 AM (9 years ago)
Když čtete tenhle článek, tak já jsem na jihu a uzavírám trojici svých prázdninových výletů Budapešt - Berlín - Barcelona. Dvě pro mě úplně nová města, Budapešť podruhé (a věřím, že ještě mnohokrát v budoucnu). Poprvé tohle bude dovolená, kdy nemusím téměř nic, jen si ji užít.
Prázdniny pro mě byly v pracovním duchu a musím říct, že místy jsem si sáhla na dno. Vlastně jen jednou. A i přes to bych neměnila. Jestli jsem si něco za poslední týdny uvědomila tak to, jak je pro mě důležité dělat i jiné věci, než se věnovat práci, potažmo škole. Jak je podstatné, aby člověk dělal něco navíc. Zjistila jsem, že nejvíc mě baví dělat něco pro jiné, ať už je jakákoliv činnost, klidně ne bohulibá, ale která udělá někomu radost. Před pár dny jsme v Ostravě uspořádali největších PechaKucha Night v Evropě pro 2060 lidí. Ať už tomu předcházelo, co tomu předcházelo a byla jsem ve stresu jako snad naposledy před státnicemi, jsem si uvědomila, že tohle jsou věci, které zkrátka chci dělat. Konec příprav a téměř tři měsíce do další akce znamenají jediné – více času na blog!

top Pull & Bear, džíny H&M, svetr Lindex
BERLIN CALLING
13 Sep 2015 7:53 AM (9 years ago)
Do Berlína jsme jeli autem s partou lidí, kteří tam všichni byli poprvé stejně jako já, takže jsme si během tří dnů střihli i spoustu památek, abychom o Berlíně měli kompletní turistický obrázek. Těším se až tam pojedu příště a budu si užívat jen města samotného a nebudu se honit za památkami. Tady je takový menší souhrn tipů z míst, kde se mně osobně líbilo nejvíce.
Jestli v Berlíně budete ve čtvrtek rozhodně si nenechejte ujít Markthalle. Každý čtvrtek se tam totiž konají trhy s jídlem, najíte se tam skvěle a není tam nijak zvlášť draho. Už ani nevím, co všechno jsme vyzkoušeli, bylo toho dost, ale nejvíce mi chutnala teplá lososová rolka!
Měla jsem od kamarádek tip na několik míst, kde si zajít na nejlepší berlínské pho. Nakonec jsme to nejlepší našli podle mě my a to úplnou náhodou, když jsme čekali na vstup na televizní věž a měli zhruba hodinku volna na oběd, zjišťovali jsme, kde se v okolí televizní věže dobře najíst a ve Pho Co jsem měla nejlepší vietnamská jídla (nejen pho) svého života. Trumfne to už jen cesta do Vietnamu.
Bydleli jsme v loftu jak jinak než přes airbnb. Věřím, že ne každý by náš byt překousl, ale já jsem byla nadšená!



Berlín nesmíte opustit bez toho, aniž byste si dali burger v Burgermeister Berlin hned u stanice metra. Vyplatí se na něj chvíli počkat, je to nebíčko! Kávu jsme během čtyři dnů stihli v The Barn, Five Elephant a Bonanza. Musím říct, že od Five Elephant jsem měla ta nejvyšší očekávání, jejich káva je známá po celé Evropě, občas ji prodávají i malé ostravské kavárny, na naše barista cupu jsem byla na přednášce jejich skvělého Patrika Rolfa a opravdu jsem se tam těšila. Byla jsem trochu zklamaná, ne samotnou kvalitou kávy, ale celkovým zážitkem. Je to totiž i o prostředí a lidech. Five Elephant kavárna je tak proslulá, že je pořád narvaná k prasknutí. Musíte tedy čekat na stůl poměrně dlouho, pak dlouho čekáte na kávu a nakonec musíte odolávat pohledům lidí, kteří by si nejraději sedli na vaše místo. Pokud vám tohle všechno nevadí, tak si tam určitě zajděte. Hlavně mějte dostatek volna na to čekání :) V The Barn byla situace o něco lepší, i když kavárna byla taky pořád plná, nestáli jste aspoň nekonečně dlouho ve frontě, mají moc milé baristy, kteří se vyptávali odkud jsme a tak. Nejvíce se mi z našich kávových zastávek líbilo v Bonanze, takže tu doporučuji všemi deseti!
WINDY DAY
27 Aug 2015 9:00 AM (9 years ago)
Článek píšu v době, když jsem na cestě na věřím-že-zaslouženou dovolenou a když vy článek čtete, já už si užívám klidu na chatě v lesích. Nepamatuji si, kdy jsem měla volno týden vkuse, ale pár let už tomu bude, když tedy nepočítám loňské Vánoce. I když ono ten pojem "volno" je relativní. V posledním měsíci, a ten další tomu nebude jinak, mě plně zaměstnává další připravovaná PechaKucha Night Ostrava. Jestli všechno klapne, bude to neuvěřitelná pecka. Pokud vás zajímá něco z toho, co dělám v osobním životě a mimo práci a nemáte Ostravu daleko, tak se přijďte 26. září podívat (událost klik) a když mě přijdete pozdravit, budu mít velkou radost!
džínová bunda H&M, košile Reserved, kalhoty Tophop, batoh City folklore